Existuje nějaký ideální stav, ve kterém nebude existovat Ekumenické hnutí? Je to tak, že cílem je cesta, takže je to jenom zbožné přání církví a křesťanských společenství prostě si být blíž? Co přesně je podstatou Ekumenismu a jaký bychom k němu měli zaujmout postoj? Proč se musí praktikoavt salámovou metodou?

Chtěl bych znát váš názor na Ekumenismus potažmo dialog církve s ostatními náboženskými společnostmi. V první řadě mě zajímá, jak si představujete Ekumenismus, co je jeho cílem a jaká je budoucnost toho hnutí. Popřípadě se zamyslete nad tiráží.

Ekumenismus hraje od Druhého vatikánského koncilu v životě církve jednu ze zásdních rolí. To je fakt, se kterým se mnozí z nás nemohou smířit, nicméně je to realita. Nejde jenom o pohled zvenku, ale taky o sebepojetí zevnitř. Na wikipedii zaujala vize aplikování změn v církvích tak, aby změny byly postupné a malé. Kousíček po kousíčku. Nekoliduje to přeci s jinými prohlášeními, kdy se máme radovat z našich odlišností? Nemyslím tím farizejským způsobem "ach, Bože díky za to, že nejsem jako támhleten Luterán", ale prostě si vážit toho, jak je naše víra zformována, namísto bourání hranic jenom proto, že máme nějaké pocity a tendenci falešně interpretovat Kristova slova o jednotě?

Díky za Vaše názory!